Začalo to v Bukovince

Když je v kostele málo lidí a kněz nebo jáhen je vyzve: Pozdravte se pozdravením pokoje, oni musí po kostele přímo cestovat. Je to sice jejich vina, kdyby si sedali blíže k sobě, byl by celý tento článek zbytečný.

Někteří kněží to vyřeší tím, že k pozdravení pokoje v tomto případě lidi nevyzvou. Není to nic špatného, zůstávají poslušnými služebníky církve, protože v misále je napsáno, že tuto výzvu kněz nebo jáhen MŮŽE říci, což znamená, že taky nemusí.

Přesto však některým lidem může přijít líto, že si nepodají ruku.

Přijel jsem do Bukovinky přede mší svatou, lidé už se modlili růženec. A každý nově přiíchozí podal všem přítomným ruku. Nic se tím nanarušilo,modlitba dále plynule pokračovala, ale lidé si ukázali přátelství, dali si znak pokoje. Pak jim nevadilo, že před svatým přijímáním nemuseli vyhledávat vzdáleného souseda. Více se mohli soustředit na Beránka Božího, na jeho zbožné přijetí (přijímání).

Před 800 lety se začalo v Bukovince putovat k Panně Marii. Co kdybychom v 9. století začali podle nich i s podáváním rukou přede mší svatou (a proč ne  i po ní)!

A chvíle těsně před setkáním s Pánem Ježíšem v Nejsvětější Svátosti prožívali v největším soustředění.