Scénka na mikulášskou besídku

PŘIŠEL K NÁM MIKULÁŠ
====================
/ scénka na mikulášskou besídku /
Marie Holková

OSOBY:

1/ MIKULÁŠ
2/ 1. anděl
3/ 2. anděl
4/ Rarach
5/ Maruška *
6/ Hanička
7/ Vendulka *
8/ Vítek
9/ Marek *
10/ Jenda
* 11/ Andílci

*/ Místo vstupů jednotlivých dětí podle
scénáře je možné vyzvat náhodné děti a jim dát prostor říci modlitbu nebo báseň. /

********************
/ Vejdou dva andělé, cinkají zvonečky. Andělé
mohou dle možností i tančit./
1.anděl: Milé děti!
Právě k vám letí
radostná zpráva.
Dávejte pozor
zleva zprava,
kdo to k vám jde.
Rarach: / který se plíží za anděly, vyskočí dopředu /
Tak já jsem zde.
2.anděl: Zmizni odsud, Rarachu!
Rarach: Před tebou jsem bez strachu.
Tam, kde chci, tam mohu být.
Já přec neruším tvůj klid.
/ vyplázne jazyk na anděla /
1.anděl: Z dalekých výšin
nebeských krás
zaznívá k zemi
přátelský hlas.
Rarach: Ten hlas já přece
tuze dobře znám.
Jenže se s ním
nerad setkávám.
1.anděl: Přichází k vám přítel váš,
svatý biskup Mikuláš.
Rarach: Ale ještě tady není.
Ledacos se brzy změní
na mou pěknou notečku.
Pojď sem, milý chlapečku!

Vítek: Nač si budem spolu hrát?
Rarach: Naučím tě krásně lhát.
Vítek: Ale lhát se přece nemá.
Rarach: Nemá? Jenom když jsou ústa němá.
Chacha!
Vítek: Kdo lže, ten pak také krade.
Rarach: Tomu učím staré, mladé.
Nechceš ke mně do učení?
Vítek: K čemu by mi ta tvá škola byla?
Rarach: Inu, tvá duše protivně bílá by
se v krásně černou proměnila.
Vítek: Tvá barva se mi protiví.
Náš rod byl vždycky poctivý.
I když nejsme bohatí,
poctivost se vyplatí.
Víš, kdo mi to takhle řek?
No přece můj tatínek.
A ten je vždycky prima.
Rarach: Z poctivosti je mi zima. Brrrr!
2.anděl: Zmizni, zmizni Rarachu.
Vždyť jsi celý od prachu.
Zde jsou jenom hodné děti.
Na tvé svody nenaletí.
Rarach: Já se chci jen kamarádit.
Může ti to nějak vadit ?



2.anděl: Kdo se se zlem kamarádí,
do pekla si cestu staví.
Děti, chcete ho tu mít?
On by stále rušil klid.
/ Děti z hlediště volají: "Nechceme!" /
Rarach: Já se odsud vyhnat nedám.
Dál si vhodnou kořist hledám.
/ Rozhlíží se kolem./
2.anděl: Pokušitel utéc musí.
Každý z nás ho vyhnat zkusí.
Udělejte svaté znamení.
Před tím prchá jeho vábení.
Takto svatý kříž děláme
/dělá kříž/ a v něm jistou spásu máme.
/ Rarach se svíjí, když nad ním anděl dělá kříž, mohou se připojit i děti v hledišti /
Rarach: Achich, ouvej, to to bolí!
Jako by mě mlátil holí.
To raději utíkám.
Ale kam jen? Kam?
/ Zmateně pobíhá a pak zmizí /
2.anděl: Vidíte sílu znamení kříže?
Když se žehnáte, jste Bohu blíže.
/ Vběhnou malí andílkové a za nimi jde Mikuláš. Mohou zpívat,nebo i přitom tančit /




Andílkové: Už je tady, už je tady,
/zpívají/ přišel dobrý přítel váš.
Už je tady, už je tady
svatý biskup Mikuláš.
On je dobrý, on je svatý,
tak ho přece každý zná.
Nese dárky, pěkné dárky
hodným dětem rozdává.
Mikuláš: Buď na věky Pánu sláva,
který všemu život dává,
Andělé: Chvalme ho na věky. Amen.
Mikuláš: On je vší milosti pramen.
1.anděl: Byl jsi,světče, Bohu milý,
žes mu sloužil ze vší síly.
Celý život jsi mu dal.
Chudým jsi vždy pomáhal.
Mikuláš: I v nebi jsem činný stále.
Svou přímluvou sloužím dále.
Zvláště mám rád hodné děti,
které Boží svátky světí.
Pojď se, ty - dívenko malá.
Chodíš ráda do kostela?
Maruška: Ano, prosím, každou neděli.
Mikuláš: A ukaž nám, jak se umíš modlit.
Maruška: Milý Bože, Otče náš,
ty své věrné děti znáš.
Dej nám, prosím, požehnání,
ať nás anděl zlého chrání.
A přiveď nás do nebe,
ať jsme šťastni u tebe. Amen.

Mikuláš: To bylo pěkné, že ano, děti.
Taková slova do nebe letí,
všem andílkům pro radost.
Vždyť modlitba je velký skvost.
Anděl ji v nebi zapíše.
Kdo má rád Pána Ježíše? ...
/ Děti odpovídají na otázku Mikuláše /
Mikuláš: On vás má také všecky rád.
Dal vám tatínka, maminku,
jistě tvoříte šťastnou rodinku.
Jestlipak jste vždy hodné k nim?
/ Děti odpovídají na otázku Mikuláše /
Mikuláš: Někdy zlobíte, to já vím.
Ale když je odprosíte,
svou vinu tím napravíte.
Kdo chce přednést básničku?
Anebo modlitbu?
Ty děvčátko, pojď sem!
Hanička: Kdybych byla poupátko,
pěkně bych voněla pro Ježíška.
Kdybych byla ptáčátko,
pěkně bych zpívala pro Ježíška.
Ale nejsem poupátko,
nejsem ani ptáčátko.
Jsem jen malé děvčátko pro Ježíška.
/ Marek vběhne na jeviště nepozván, kvapně se ukloní a spustí /



Marek: Přiletěl k nám andělíček,
setřásl mi spánek s víček.
Už je ráno, už noc není,
pošlu k nebi pozdravení.
Maminko má, Maria,
řekni za mne Gloria.
Sláva Pánu Ježíši!
Kéž mou prosbu vyslyší.
Ať mou duši skryje v dlani
a od zlého vždy mě chrání. Amen.
/ Vendulka volá a hlásí se jako ve škole/
Vendulka: Prosím, já chci také přednášet!
Andílku Boží, v nebeské výši,
psaníčko tobě do nebe píši.
pozdravuj ode mne Maminku Boží,
ať svého Ježíška do mého srdíčka
jako do jeslí vloží.
Mikuláš: To jsou hezké modlitby.
Jsou jako hořící svíčky,
planoucí jen k Boží chvále.
Jsou jako to pestré kvítí,
které jen barvami svítí.
Kterou modlitbu ty znáš?
Marek: Prosím, tu hlavní - Otčenáš.
Mikuláš: Složil ji Pán, jak dobře víme.
Tu se teď všichni pomodlíme.
/ Všichni společně se pomodlí Otčenáš /
Mikuláš: Potom vám andělé dárky dají.
Zasloužíte si je ? Oni vás znají.


Jenda: Dovol mi , Mikuláši, jen pár vět,
nežli se vrátíš do nebe zpět.
Mikuláš: Jen mluv, hochu, poslouchám.
Jenda: Díky, svatý Mikuláši,
žes navštívil farnost naší.
Za dárky též děkujeme.
Ale víc od tebe chceme.
Mikuláš: Copak ještě bych měl dát?
Vyhovím tvé prosbě rád!
Jenda: Přijmi moji omluvu,
že si troufám něco chtít.
Chceme tvoji přímluvu.
Chceme tě za slovo vzít.
V nebi tvé slovo platí přece
u Ježíše i u matky Marie.
Mikuláš: Své slovo vám mohu dát.
A zač se mám přimlouvat?
Jenda: Aby lidé staří, mladí,
měli se tu vždycky rádi.
A po této pozemské pouti
v blízkosti Boží směli býti.
Spolu s andělskými hlasy
radovat se z Boží krásy.
Mikuláš: Lepší úkol jsi mi nemohs° dát.
Ano, chci se za vás přimlouvat.
Teď se však loučím se všemi.
Buď pokoj Kristův na zemi!
**************************