Proč malují ve Francii sv. Mikuláše se třemi dětmi v kádi
28.11.2023 - lidová zbožnost
Proč malují ve Francii sv. Mikuláše se třemi dětmi v kádi a jak se na to dívají dnes.
U nás je svatý Mikuláš většinou malován s třemi jablíčky. Říká se, že kvůli třem dívkám, které měly líčka krásná jako panenská jablíčka. Hrozilo jim nebezpečí na těle i duši, díky Mikulášově štědrosti toho byly uchráněny.
Někde je světec zobrazen, jak zachraňuje tři nevinně odsouzené před popravou.
Ve Francii je nejznámější obraz s třemi dětmi, které vylézají z kádě na maso.
Starobylá píseň k tomu vypráví o řezníkovi, který je vlákal do svého domu.
... A sotva vešly, děti vzal, / jak selata je podřezal /
a maso z nich hned nasolil / a do kádě je naložil.
Po sedmi letech u řezníka přespal svatý Mikuláš a požádal o večeři. Chtěl to solené maso z kádi. ...
A jak to řezník uslyšel, / ze dveří ven vyrazit chtěl.
Na to řekl svatý Mikuláš:
„Řezníku, neprchej a stůj! / Kaj se a v Boha důvěřuj!"
Dětem pak Divotvůrce pokynul, a ty hned vstaly s pocitem, že se dobře vyspaly. Tím končí jeden ze středověkých Zpěvů sladké Francie.
Dostalo se mi do rukou nejnovější vydání této písně i s notami a ilustracemi pro děti. Vyšlo začátkem našeho 3. tisíciletí. Měl jsem dojem, že celá báseň je o něco kratší. A skutečně: Verše:
„Řezníku, neprchej a stůj! / Kaj se a v Boha důvěřuj!"jsou vynechány. Nevím, proč a kdo takto šetřil místem, ale v každém případě dětem dnes z tohoto příběhu zbude krvavý začátek na způsob nejhoršího akčního filmu a pak hned šťastné zakončení, prostě happy-end jak vyšitý. Jako by se pokání a důvěra v Boha už nehodily, jakoby náš život byl buď jen krvavě červený nebo naprosto růžový.
A skutečně většina programů nám ho tak dnes líčí.
Člověk však ví, že všude je chleba o dvou kůrkách, křesťan ví, že jsme nakloněni ke hříchu. Doufá však, že vždy je možnost k nápravě. Jen je potřeba víc dát na svatého Mikuláše i na jeho a našeho Mistra: Čiňte pokání a věřte evangeliu (Mk 1,15). To je cesta k opravdovému happy-endu, jistá cesta ke šťastnému dosažení cíle, zde i v budoucnosti.
Zde je originál ze Zpěvů sladké Francie v mistrném překladu Hanuše Jelínka:
Rf: Tři drobné děti jedenkrát si vyšly klásků nasbírat.
Byl večer, chtělo se jim spát. „Řezníku, chceš nám nocleh dát?"
„Jen dál, dětičky, vejděte, zde jistě nocleh najdete." Rf:
A sotva vešly, děti vzal, jak selata je podřezal
a maso z nich hned nasolil a do kádě je naložil. Rf:
Let sedm přešlo. A v ten čas šel tudy svatý Mikuláš.
U řezníkových klepal vrat: „Řezníku, chceš mi nocleh dát?" Rf:
„Jen dál, jen dál! Jak vzácný host! Pro svatého mám místa dost!"
A sotva světec vešel dál, hned o večeři požádal. Rf:
„Mně soleného masa dáš, co sedm let už v kádi máš."
A jak to řezník uslyšel, ze dveří ven vyrazit chtěl. Rf:
„Řezníku, neprchej a stůj! Kaj se a v Boha důvěřuj!"
Pak svatý Mikuláš se zved a na okraj té kádě sed. Rf:
„Vy děti, které spíte tam, Mikuláš světec přišel k vám."
Tři prsty přitom světec zved a hoši vzbudili se hned. Rf:
Řek první:" „To jsem krásně spal!" „Já také," druhý povídal.
A třetí řekl, povzbuzen: „Mně zdálo se, že v ráji jsem."
Tři drobné děti jedenkrát si vyšly klásků nasbírat.
Přeložil Hanuš Jelínek, vydala Mladá fronta, Praha 1997
Nápěv písně, uspořádaný po 6 verších: refrén a sloka.
La Légende de saint Nicolas
Ils étaient trois petits enfants
Qui s'en allaient glaner aux champs.
Tant sont allés, tant sont venus
Que sur le soir se sont perdus.
Vinrent a passer chez le boucher:
« Boucher, voudrais-tu nous loger?
- Entrez, entrez petits enfants,
Y a de la place assurément! »
Ils n' étaient pas plus tôt entrés
Que le boucher les a tués.
Les a coupés en p'tits morceaux,
Mis au saloir comme pourceaux.
Saint Nicolas, au bout d´sept ans
Vint à passer devant ce champ;
Alla frapper chez le boucher:
« Boucher, voudrais-tu me loger?
- Entrez, entrez saint Nicolas,
Pour de la place il n' en manque pas! »
Il n' était pas plus tôt entré
Qu' il a demandé à souper.
« Voulez-vous un morceau d´jambon?
- Je n'en veux pas, il n'est pas bon!
- Voulez-vous un morceau de veau?
- Je n'en veux pas, il n' est pas beau! »
« Du p'tit salé je veux avoir,
Qui a sept ans, qui est dans l'saloir!
»Quand le boucher entendit ça,
Hors de la porte il s'enfuya.
« Boucher, boucher, ne t´enfuis pas!
Repens-toi ! Dieu t´pardonnera. »
Saint Nicolas alla s'asseoir
Dessus le bord de ce saloir.
« Petits enfants qui dormez là,
Je suis le grand saint Nicolas! »
Et le grand saint leva trois doigts;
Les p'tits se levent tous les trois.
Le premier dit: «J´ai bien dormi. »
Le second dit: « Et rnoi aussi. »
Et le troisième répondit:
« Je croyais être au Paradis. »
Ils étaient trois petits enfants
Qui s'en allaient glaner aux champs.