Jedním z nejznámějších symbolů českých zemí není v mnohých krajích kupodivu ani pivo, ani Hradčany, ale malá soška ukrytá v omšelém kostele na Malé Straně. Zejména ve španělsky mluvících zemích, ale i jinde, znají lidé Pražské Jezulátko, jeden z nejvýznamnějších církevních symbolů celé střední Evropy. A protože chladné zimní měsíce příliš ven nelákají, třeba i vy se zajdete podívat na tuto zajímavou sošku. Možná zažijete paradoxní situaci, kdy v kostele plném turistů bude jediní tuzemští návštěvníci. 

Odkud Jezulátko přišlo

Historie proslulosti Pražského Jezulátka se začíná odvíjet před téměř devíti sty lety ve slunném Španělsku.
Tedy oslovila zbožného mnicha Josefa v polorozpadlém klášteře kdesi mezi španělskou Cordobou a Sevillou buclatá dětská tvářička, lemovaná hustými kadeřemi a vyzvala ho k modlitbě. Legenda dále praví, že Josef nejenom, že uposlechl a začal se horečně modlit, ale na zjevení nezapomněl až do své smrti. Aby přenesl éterický obraz do reálného prostředí, začal modelovat z vosku dětský obličej tak, jak mu jej paměť uchovala.

Pak uplynulo několik století, Josefovo tělo se již dávno obrátilo v prach, ovšem jeho děťátko přetrvalo a získávalo si ve své domovině širokou popularitu. Zásadní obrat nastal v 16. století, kdy si jej na cestu do Čech vzala jeho tehdejší majitelka - Maxmiliána Marie Manriques de Lara, přivdaná za Valdštejna.
Sošku po ní zdědila dcera Polyxena, která se nakonec rozhodla pro čin, díky němuž můžeme sošku obdivovat dodnes i my. Malé Jezulátko věnovala řádu bosých karmelitánů, kteří právě osídlovali někdejší protestantský kostel na Malé Straně v Praze, zasvěcený Panně Marii Vítězné. Soška paní Polyxeny se měla stát symbolem nového počátku.

Karmelitáni umístili sošku v kapli noviciátu, aby se mladí řeholníci učili ctnostem od malého Ježíše. V té době zuřila v Evropě Třicetiletá válka a ani Ježíšek nebyl ušetřen, když saská vojska obsadila roku 1631 Prahu. Teprve v roce 1637, po svém návratu do Prahy, nalezl pohozenou sošku otec Cyril od Matky Boží, původem Lucemburčan. S bolestí však zjistil, že má Ježíšek ulomené obě ruce.

 

Zdálo se mu v tu chvíli, že mu Ježíšek říká:

Smilujte se nade mnou a já se smiluji nad vámi,
dejte mi moje ruce a já vám dám svůj pokoj,
jak mne budete ctít, tak já vám budu žehnat!

 

Otec Cyril nakonec dosáhl toho, že Jezulátku byly vyrobeny nové ručičky. Vynaložený zlaťák se bohatě vrátil, když začal malý Ježíšek žehnat klášteru, místním lidem i celé Praze. Byla mu připisována zázračná uzdravení a mimo jiné i záchrana Prahy při obležení Švédy roku 1639. Roku 1651 byla soška nošena jako poutník po pražských kostelích a roku 1655 slavnostně korunována pražským biskupem. Dnes připomíná tuto událost výroční slavnost, připadající na poslední květnovou neděli.

A také modlitba otce Cyrila, kterou najdete před Jezulátkem ve všech jazycích:

Ó Ježíšku, k tobě se utíkám,
skrze tvou Matku tě žádám,
vysvoboď mě z této mé nouze
(možno konkrétně vyjádřit),
neboť ti pevně a upřímně věřím,
že tvé božství mě může ochránit.
S důvěrou doufám v tebe,
že najdu tvou milost.
Z celého srdce a duše tě miluji,
s bolestí lituji svých hříchů
a na kolenou tě prosím,
Ježíšku, vysvoboď mě z nich.
Mým předsevzetím je polepšit se
a již tě znovu neurážet.
Proto se ti odevzdávám
a chci vše trpělivě snášet
a vždy ti opravdově sloužit.
A svého bližního jako sebe sama
chci kvůli tobě ze srdce milovat.
Ježíšku, Dítě, klaním se ti,
ó mocné Dítě, prosím tě,
vysvoboď mě z této mé nouze
(možno vyjádřit slovy),
abych se věčně mohl těšit z tebe,
s Marií a Josefem tě viděl
a se všemi anděly se ti klaněl.

Amen.

 

Ode dneška je v češtině také před kapličkou Pražského Jezulátka na Velehradě, kterou postavilo francouzské sdružení Cesta křesťanskou Evropou.

 

Děkuji autorům stránek o Pražském Jezulátku za informace, které jsem si dovolil od nich převzít.