Policisté, poutníci a sv. Kryštof

  Čtvrt tisícovky kilometrů ušlapali L.P. 2004 poutníci do Mariazell, z toho dvě třetiny po rakouských silnicích. Tam potkávali místní policii - gendarmerii. Jednou za námi přijeli na motorkách, jindy s autem, jednou jeli před námi, jindy vpředu i vzadu, někdy jen projeli kolem. Nikdy se však neptali na trasu, neovlivňovali, ačkoli bylo možné, že jsme tady na Moravě nevybrali právě tu nejkratší nebo nejšťastnější. Prostě byli nám k službám, bližnímu ku pomoci, jak zní hasičské heslo. Děkuji vám, mladí urostlí fešáci v kožených oblecích, i vám, sympatičtí starší páni, kterým už byla někdy uniforma trochu těsná, zvláště v pase.

A dovolím si podobným způsobem poděkovat i všem našim policistům, republikovým i městským, protože se domnívám, že i oni by jednali stejně, kdyby se jednou taková masa poutníků vypravila z Mariazell přes naši vlast třeba do Čenstochové. Vím dobře, že v obecném povědomí je u nás policista ten, kdo vybírá pokuty. Jako děcko jsem si myslel, že učitel dává pětky s velkou radostí. Jako dospělý jsem zjistil, že tomu kupodivu tak není. Podívejme se dospělýma očima na práci všech našich policistů. V akci Kryštof bylo dáno nemálo pokut. Během ní však klesla nehodovost díky hochům v uniformách a jejich obětavému nasazení. A o to snad jde všem, řidičům i chodcům, úředníkům i policistům, našim lidem i cizincům, kteří přes nás projíždějí, občanům EU i všem ostatním.

Před svátkem svatého Kryštofa, patrona řidičů a policistů, se někde žehnají auta. Každý  se na tu bohoslužbu nedostane, ale ať vás všechny potěší, že se za to někdo upřímně modlí. I to je veliká pomoc v tak riskantní činnosti, jakou je jízda a zvláště služba policisty.