Píseň k 800. výročí přenesení sochy Panny Marie do Křtin
07.01.2009 - lidová zbožnost
LIDOVÁ PÍSEŇ
O VZNIKU POUTNÍHO MÍSTA VE KŘTINÁCH
1.
Pozastav se, můj poutníčku, chci ti zpívati,
o Matičce Svatokřtinské vypravovati,
jak svůj počátek vzala křtinská Panna Maria,
nejkrásnější, nejčistější Matička milá.
2.
(ležatě psané sloky možno vynechat )
Sokolátus, vzpurný vůdce / lítých pohanů, / velký pronásledovatel
/ věrných křesťanů, / chtěl své dílo dokonat / a křesťany sužovat,
/ chtěl všechny křesťany mečem, / násilím zdolat.
3.
Táhl na ně z města Brna, / by je sužoval, / vtom byl bleskem omráčený, /
Bůh na něj volal: / "Proč mě pronásleduješ / a křesťany sužuješ? /
Nech se křtem svatým očistit, / spasení dojdeš!"
4.
Sokolátus jak uslyšel/ta přísná slova, / začal vésti život dobrý, /
pokání konal, / dal křesťanům svobodu, / srdcem při- Inul jen k Bohu, /
pokřtít se dal, / všude hlásal křesťanskou víru.
5.
Božím vnuknutím se stalo, / že pak tento pán / započal ze svého jmění I
stavět křtinský chrám, / však se toho nedočkal, / než se dostavěl ten chrám, I
dvanáct roků uplynulo, / Bůh jej povolal.
6.
Panna Maria šla na pouť / k Jeruzalému / a na této cestě dlouhé /
přišla k kamenu, / na ten kámen usedla, / neb byla unavená /
a velmi obtížnou cestou / celá zemdlená.
7.
Usnula na tom kameni / Panna Maria, / ve spánku však převelice /
hrozný sen měla, / že byl Synáček její / velmi smutný, ztrápený /
a na svém přesvatém těle / celý zraněný.
8.
A když Panenka Maria / ze sna procitla, / její duše převelice /
truchlivá byla, / řekla: "Můj milý synu, / snad splníš moji prosbu, /
abys památku zanechal/na tom kamenu."
9.
Má nejmilejší Matičko, / to se státi má, / aby byla vyplněna /
tato prosba tvá. / Staň se, Matko, co žádáš, / všecko obdržeti máš, /
neboť tento velký kámen / zdraví lidem dá.
10.
Velké zázraky se staly / při tom kamenu, / mnoho lidí /
uzdraveno ze svých neduhů, / načež jej svatý otec / nechal do Říma odvézt, /
tuto památku zde mají / křesťané dodnes.
11.
Načež se svatý Emerich / hned do díla dal, / překrásnou sošku Marie / z něho vytesal. / Velmi se zaradoval, / když to dílo dokonal, /
když krásnou sošku Marie / státi uhlídal.
12. = 2.
Když se víra rozšířila / po dolních Uhrách, / byl tam též svatý Emerich /
k hlásání poslán. / Vzal si s sebou na cestu / krásnou Boží rodičku, /
když hlásal zbožným křesťanům / Kristovu víru.
13.
Velká radost kolovala / mezi křesťany / a svatého Emericha I
vroucně vítali. / V srdcích láskou plesali / nad Panenkou Marií, /
tento poklad zde poutníci / až dodnes mají.
14. = 3.
Koupil ji pak jistý sedlák, / který byl pohan, / křesťané ji chtěli koupit, /
on ji neprodal, / dal ji do své komory / na podstavec dubový, /
pětadvacet let zde byla, / jak se vypráví.
15.
Přišla tam také do služby / zbožná děvečka / a byla jí vykázána /
ta komůrečka, / v nížto socha Marie / od sedláka dána je /
a v níž děvečka modlitby / konati bude.
16.
Jak do té komůrky vešla / ta zbožná panna, / krásnou sochu nebes Máti /
zde uhlídala, / ihned před ní poklekla, / vroucí prosbu přednesla, /
by ji předobrá Matička / neopouštěla.
17.
Velice se zarmoutila / ta zbožná panna, / že má býti urážena /
Panna Maria, / lítostivě plakala, / na kolenou klečela, /
až k ní ta rodička Boží / tak promluvila:
18. = 7.
"Nermuť se, mé drahé dítě, / netrap své srdce, / vím, že mě věrně miluješ /
a ctíš velice. / Dřív než vyjde denice, / přines plachtu z ložnice, /
vezmi mě na svoje záda, / nes k Bukovince.
19.
Na tom místě krásný kaštan / kvetl té chvíle, / jeho kvítka byla krásná /
jako lilie. / Lidé se hned scházeli, / na ten zázrak hleděli /
a hned svému duchovenstvu / to oznámili.
20.
Sošku z Bukovinky vzali, / do Křtin přenesli, / kde s radostí pěkný stánek /
jí připravili. / Ve svých srdcích plesali / nad Panenkou Marií, /
tento poklad zde vidíme, / poutníci milí.
21.
Nyní skví se na oltáři / naše Matička, / s usměvavou tváří vítá /
svého poutníčka. / Jenom k ní pospíchejme, / o pomoc ji žádejme, /
"Zdrávas, zdrávas buď, Maria!" / vždy prozpěvujme.
22.
Ó Maria, nedopouštěj / žádného pádu, / zachraň své věrné ctitele /
od moru, hladu, / vysvoboď nás v každý čas, / u Synáčka pros za nás, /
ó Matičko svatokřtinská, / neopouštěj nás.
23.
Zastávej, Matičko milá, / církev křesťanskou, / obrať lidi zatvrzelé, /
zlobu pohanskou, / Přiveď nás k svému Synu, / k Otci, Duchu Svatému, /
ať ti slouží národ celý / v každičkou dobu.
24. = 13.
Když ze světa vykročíme / v ten poslední čas, / ať se s tebou radujeme, /
jeden každý z nás. / Ať se s tebou radujem, / jméno tvé oslavujem /
v té radosti neskonalé / na věky. Amen.
Složil ŠEBESTlÁN KUBÍNEK, * 1. ledna 1799 v Blažovicích, prodal statek zděděný po otci a pak už jen chodil po Moravě / po Čechách a rozšiřoval náboženskou literaturu, + v Brně 18. července 1882
Komentáře:
Lidová písen | - 4.9.2009