Patroni spolků, stavů, řemesel, umění .... - F) Patroni sportovců, televize, škol, studentů, vědců, překladatelů ...

Sv. Šebestián, patron sportovců, 20. ledna
Sv. Klára, patronka televize, 11. srpna
Sv. Albert Veliký, patron přírodovědců, 15. listopadu
Sv. Alois Gonzaga, patron studující mládeže, 21. června

Sv. Tomáš Akvinský, patron katolických škol, 28. ledna
Sv. Josef Kalasánský, patron dětí a obecných škol, 25. srpna
Sv. Voršila, patronka učitelek a vychovatelek a dívčí mládeže, 21. října
Sv. Jan Bosko, patron vychovatelů a učňovské mládeže, 31. ledna
Sv. Jeroným, patron překladatelů, universit, asketů, 30. září

Sv. Šebestián, patron sportovců, 20. ledna

Narodil se v Miláně, stal se vojenským velitelem, a protože měl přístup do žalářů, utěšoval uvězněné křesťany a pomáhal jim. V 2. polovině 3. století zemřel v Římě jako mučedník. Byl připoután ke stromu a vydán na pospas šípům numidských lučištníků. Ti ho doslova „prošpikovali" hroty šípů a odešli v domnění, že to nemůže přežít. Šebestiána se ujala jedna křesťanská vdova, ošetřila mu rány a vyléčila ho. Potom se důstojník postavil k císaři a tváří v tvář mu vyčetl krutosti páchané na křesťanech. Císař ho za to nechal ubít k smrti. Byl pak pohřben v katakombách. Později byla na tom místě postavena bazilika sv. Šebestiána za hradbami. Patří mezi 14 svatých pomocníků a jeho svátek je v kalendáři 20. ledna. Jeho sochy a obrazy vidíme velmi často. Je na nich zachycen ke konci prvního mučení: mladý atletický muž jen s rouškou kolem beder s tělem probodaným šípy. Proto je patronem atletů a potažmo všech sportovců. Je zajímavé, že italští fotbalisté však uctívají jako svého patrona sv. Mauronta z Marseille, který má svátek 20. října.

Sv. Klára, patronka televize, 11. srpna

Narodila se v roce 1193 nebo 1194 v Assisi a pocházela ze šlechtické rodiny. Rozhodla se následovat příkladu sv. Františka a svých dvou bratranců (Silvestra a Rufina), kteří se k němu připojili. Opustila domov, v roce 1212 přijala z rukou sv. Františka řeholní šat a po krátkém pobytu u benediktinek se usadila v klášteře u sv. Damiána. Ten se pak stal mateřským klášterem ženské větve františkánského řádu - klarisek. Brzy se k ní připojily další, mezi nimi i její dvě rodné sestry (Anežka a Beatrice) a po smrti otce i matka Ortulana. Zemřela 11. srpna 1253 po téměř 30 let trvající nemoci, která ji většinou poutala na lůžko. Jejího pohřbu se zúčastnil sám papež Inocenc IV. Po dvou letech byla prohlášena za svatou a nad jejím hrobem byla postavena bazilika. Zachovaly se čtyři dopisy, které poslala sv. Anežce České do Prahy. V noci o vánocích roku 1252 byla účastna bohoslužby, která se konala v bazilice sv. Františka, ačkoliv ve skutečnosti ležela ve své cele u sv. Damiána. Díky tomuto zázraku byla svatá Klára byla v roce 1968 prohlášena papežem Pavlem VI. univerzální patronkou televize.

Sv. Albert Veliký, patron přírodovědců, 15. listopadu

Narodil se kolem roku 1200 v Lauingen na Dunaji ( v dnešním jihozápadním Německu). Po studiích v Padově vstoupil v roce 1229 k dominikánům. Teologii studoval v Kolíně nad Rýnem a v Paříži. Vyučoval na různých učilištích a univerzitách. Svými znalostmi obsáhl všechny tehdy známé vědní obory a uvedl Aristotelovo učení do středověké filosofie. Kázal v Bavorsku, Porýní a Čechách, zúčastnil se lyonského koncilu, ale své hlavní poslání viděl v předávání získaných vědomostí a proto se vždy znovu vracel k vyučování a spisovatelské činnosti. Zemřel 15. listopadu 1280 v Kolíně na Rýnem a byl pohřben v dominikánském kostele. V roce 1931 byl prohlášen za svatého a za učitele církve, v roce 1941 za patrona přírodovědců.

Sv. Alois Gonzaga, patron studující mládeže, 21. června

Narodil se 9. března 1568 u Mantovy v severní Itálii. Jako prvorozený syn markýze byl nejprve pážetem na florentském dvoře a potom několik let ve Španělsku. Po návratu domů v roce 1585 a se zřekl dědičných práv ve prospěch svého mladšího bratra vstoupil k jezuitům. Při ošetřování nemocných morem se nakazil a zemřel 21. června 1591 v Římě. V roce 1726 byl prohlášen za svatého a brzy na to - v roce 1729 - za patrona studující mládeže. Také sv.Jan Berchmans (13.8.), sv.Stanislav Kostka (13.11.) a sv.Kazimír (4.3.) byli a mnohde ještě jsou uctívání jako patroni studující mládeže.

Sv. Tomáš Akvinský, patron katolických škol, 28. ledna

Narodil se kolem roku 1225 v Roccasecca u Neapole v rodině hrabat z Akvina. Studoval na Monte Cassinu a později v Neapoli, kde v 181etech vstoupil k dominikánům. Studia dokončil v Paříži a v Kolíně nad Rýnem pod vedením sv. Alberta Velikého. Působil jako profesor teologie a filosofie v Paříži (1256-59),.v Římě (1259 - 9), znovu v Paříži (1269 - 72) a v Neapoli (1272 - 74). Je nejvýznamnějším představitelem scholastické filosofie a teologie. Na přání papeže Urbana IV. sestavil modlitby pro svátek Božího Těla. Zemřel 7. března 1274 ve Fossanuova ve střední Itálii cestou na II. lyonský koncil. V roce 1323 byl prohlášen za svatého, r. 1567 za učitele církve a r. 1880 za patrona katolických škol. V současném kalendáři má svátek 28. ledna proto, že to je výročí přenesení jeho ostatků do katedrály v Toulouse ve Francii.

Sv. Josef Kalasánský, patron dětí a obecných škol, 25. srpna

Narodil se kolem roku 1557 v malé aragonské vesnici Peraltede la Sal v severním Španělsku. Sta! se knězem (1583) a působil nejprve jako duchovní správce, později jako generální vikář v diecézi Urgel. Po příchodu do Říma (1592) navštěvoval chudobince, věznice a nemocnice. Přitom poznal strašnou bídu, kterou trpěly především děti vyrůstající na ulici bez výchovné péče. Založil pro ně ve farnosti sv. Doroty v římské čtvrti Trastevere první bezplatnou základní školu v Evropě (1597). Své spolupracovníky shromáždil v řeholním společenství piaristů (1617). ještě za jeho života se nový řád šířil do okolních zemí; první mimoitalská provincie vznikla na Moravě (1634 ). Jako generální představený byl vlastními řádovými bratry pomlouván, udán inkvizici, dokonce i vězněn a zbaven úřadu. Když potom na jeho místo nastoupil jeho odpůrce, došlo k velkému úpadku řádu a k redukci na pouhou společnost učitelů bez řeholních slibů (1646). Zemřel v Římě 25. srpna 1648. Před svou smrtí předpověděl znovuvzkříšení řádu. Za svatého byl prohlášen v roce 1767.

Sv. Voršila, patronka učitelek a vychovatelek a dívčí mládeže, 21. října

Voršila byla anglickou královskou dcerou a žila ve 3. století. Už jako mladé děvče se nadchla pro stálé panenství. Přesto ji její otec zasnoubil princi, který dostal kus země za mořem. Voršila a její družky se tam plavily na lodi, za bouře se však dostaly až do Kolína nad Rýnem, který byl tenkrát obsazen Huny. Ti dívky přepadli, týrali a povraždili. Voršila zůstala na živu, protože po ní zatoužil sám král Hunů. Ona se mu bránila, a proto byla usmrcena šípem. Nad hrobem mučednic byl vybudován kostel sv. Voršily. Úcta k ní se pak šířila do celého světa. Podle ní je pojmenováni řád, který na výchovu mladých dívek z lidových vrstev založila svatá Anděla Mericiová v 16. století v Itálii. Ten se rozšířil do dalších zemí, i k nám. Svatá Voršila je znázorňována s lodí a se šípem. Je patronkou spíše pro dívčí polovinu vychovávaných i vychovávajících.

Sv. Jan Bosko, patron vychovatelů a učňovské mládeže, 31. ledna

Narodil se 16. srpna 1815 v Becchi u Turína v rodině chudých rolníků. Když se r. 1841 stal knězem, věnoval opuštěným dětem z rozvrácených rodin a dělnické mládeži v Turíně. Pomáhal jim nacházet rovnováhu mezi povinností a svobodou. Jeho výchovný systém byl založen na předcházení chybám a životním omylům u mladých lidí. Důsledně se vyhýbal nátlaku a hrozbám. Založil Oratoř svatého Františka Sáleského, kde se konaly večerní přednášky; byly tam i učňovský domov, střední škola, odborné kursy, pamatovalo se i na prázdninové tábory .Aby toto jeho dílo mohlo pokračovat, založil řeholní společnost salesiánů a stal se spoluzakladatelem kongregace sester Panny Marie pomocnice. Zemřel v Turíně 31. ledna 1888 a za svatého byl prohlášen v roce 1934.

Sv. Jeroným, patron překladatelů, universit, asketů, 30. září

Narodil se kolem roku 340 ve Stridonu v Dalmácii. Studoval v Římě gramatiku, rétoriku a filozofii; tam také přijal křest. Navštívil Galii, Trevír aAquileu, potom odešel na Východ (373) a žil několik let jako poustevník v poušti blízko Antiochie. V roce 379 byl vysvěcen na kněze a odešel přes Konstantinopol znovu do Říma. Pracoval jako sekretář papeže Damasa a na jeho pokyn začal pracovat na revizi latinského překladu Nového zákona podle původních řeckých textů. Po Damasově smrti (384) ho někteří chtěli zvolit za jeho nástupce, ale pro přísné asketické názory a nekompromisní postoj při hájení čistoty víry a mravů ho odpůrci donutili v následujícím roce opustit Řím. Usadil se jako poustevník v Betlémě, v jeho okolí založil několik klášterů a věnoval se převážně výkladu Písma svatého a jeho překladu z původních jazyků do latiny (390 - 405). Patřil mezi nejslavnější učence své doby. Kromě překladů a výkladů bible psal historické, polemické a homiletické spisy, mnoho dopisů (zachovalo se jich 117) a překlady některých děl východních Otců do latiny. Spolu s Ambrožem, Augustinem a Řehořem Velikým patří mezi velké západní církevní Otce. Zemřel 30. září 420 v Betlémě a byl tam i pohřben. Dnes jsou jeho ostatky uloženy v římské bazilice S. Maria Maggiore.