Malá vzpomínka (jen 13 let stará)

V roce 2003 bylo po víc jak padesáti letech obnoveno ve Stránecké Zhoři hrkání. Stalo se tak v 1970. roce od umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Proto také děti zpívaly: "Smrt přehořkou podstoupil, by nás hříšné vykoupil, všechny naše nepravosti ráčil na sebe vzíti." A zaznělo to u každého ze tří křížů, které v obci stojí. Snažily se obec obejít celou, a proto pokaždé ušly 3 kilometry. Hrkalo se celkem sedmkrát, poctivě až do sobotního večera.  Když se pan novinář z Vysočiny ptal dětí, jak se jim to líbí, jeden z chlapců řekl velmi výstižně: "Můj dědeček také chodil hrkat." Neřekl tatínek, protože za jeho dětství už byla tradice násilně přerušena.

A ještě dovolte osobní perličku: S několika škrkači jsme vyšli také na Červené pondělí. Zpívali poctivě svoje Hody hody doprovody a vybírali sladkou odměnu.

Po letech jsem se toho dne setkal s jedním ze svých spolužáků ze základní školy. A ten se kluků zeptal, jestli jsem je naučil také nějakou jinou koledu.

A kluci spustili: "My klekání zvoníme, tím památku činíme, že Kristus Pán za nás umřel a na kříži za nás pněl. Proto, milý křesťane, modli se Anděl Páně, aby nás Bůh vždy zachoval na přímluvu Marie..."

Podařila se tak zajímavá věc. My jsme spolu jako malí ve škole nikdy o víře nemluvili. A teď o ní uslyšel z úst dětí.

Není to ta pravá nová evangelizace? A neměli bychom přemýšlet, jak v ní pokračovat?