Je pohřeb drásající anebo hojící

Proč farářům tak vadí, že se dnes pohřbívá bez obřadu? Slyšel jsem, že snad kvůli tomu, že se tím ztrácí úcta k zesnulému, ale tak to podle mě není. Lidé se jen nechtějí znovu trýznit v obřadní síni. Bolest bývá i tak dost velká, proč ji ještě jitřit a ukazovat se přitom druhým?

  Odpověď JP:

Často čteme, že babička byla na své přání pohřbena bez rozloučení. Ptáte se, proč to farářům vadí? Víc než by mi to vadilo, mě napadá, čí to vlastně bylo přání. Vybaví se mi přitom jeden starý příběh z kalendáře, kdy mladí už chtěli dostat rychle pole i dům pod svou správu a tak nalíčili situaci, jakoby starý hospodář umíral. Tvrdě ho uspali, zavolali advokáta a mladý, schovaný pod postelí, diktoval závěť hlasem umírajícího: „Všechen majetek synovi, co je se mnou doma, a pohřeb tichý bez muziky." V tom se starý probudil a vykřikl: „Pohřeb s muzikou, však vy jste taky neměli svatbu bez muziky! A dost mě to stálo." Asi není úplně hlavní, aby to moc nestálo. Ale tak jako při křtu se všichni radostně usmívají (zatímco hlavní človíček pláče a někdy dokonce řve), při pohřbu lidé pláčou (jen hlavní osoba už mlčí).

Smrt totiž vždycky přijde nečekaně, i když je třeba dlouho očekávána. Vždycky je to svým způsobem leknutí, šok. A to je vážná věc, na šok se dá i umřít. Vždy je to rána, která bolí všechny okolo, i když toho hlavního už nebolí nic. Dneska si často příbuzní řeknou lékaři o nějaké prášky, když jdou na pohřeb a chtějí to v klidu zvládnout. Mají pravdu, příliš cituplné scény při pohřbu jsou nemilé pro všechny.

Pokud jsme se nestačili se zemřelým rozloučit ještě za živa, protože ho sanitka rychle odvezla do nemocnice, kde o samotě zemřel, pak jej přivezli do krematoria a ani rakev neotevřeli, nedivme se, že člověk tolik šoků nezpracuje najednou. Proto hledá prášky, anebo ani nechce žádný pohřeb pořádat. Bolest však zůstává a bolí. Léky jsou na nemoc i na bolest. Ty chemicky vyrobené mohou být dobré, mnohem lepší jsou látky přírodní. I slzy jsou léčivé, velmi léčivé, nezávadného původu, nikdy nevzbudí obrannou reakci organismu. Když naopak budeme v sobě bolest nebo zklamání skrývat, jakoby to v nás zkamenělo. Slzy však mohou rozpouštět i tento tvrdý balvan. Slzy mohou všechno vyplavit, jako vyplaví i ostrou nečistotu z oka.

Když se lidé za duši zemřelého pomodlí a pak si nad rakví s jeho tělem popláčou, mohou pohřeb zakončit třeba i s muzikou, ačkoli si z toho kdysi v jednom klasickém českém filmu dělali legraci. Zahojená bolest je přece důvodem k radosti.