Jak se to zdá mně

Země pak sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Marek 4,28

Je to naše přání, abychom byli jako zralá zrna, kterých je klas plný. Dospělí uvědomělí křesťané, kteří dokáží s pomocí Boží udržet svou víru nejen v obou totalitách, ale i v této  době  nového věku s velkým N. Co víc si můžeme přát. Každý touží po elitě, každý chce, aby jeho farnost byla jako město na hoře, světlo na podstavci, nikdo se ve svých touhách nesmíří s průměrností. Proto se domnívá, že má právo pohrdat nezralým, neuvědomělým křesťanstvím, kterému se někdy dává přídomek lidové. A proto dnes každý toto slovo odmítá. Lidovci si po desetiletích osvědčeného názvu teď říkají KDU, místo o amerických lidových písních se mluví o kántry mjúzik. Mladí i starší kněží přímo rostou, když někdo začne zpívat mariánskou píseň, kterou můžeme označit jako lidovou nebo zlidovělou. Všechny lidové pobožnosti jsou považovány za odumřelé nebo za odsouzené k zániku.

Přitom se mi zdá, že právě ta lidovost je nutnou podmínkou, aby mohly vyrůst elity, o kterých sníme a které potřebujeme. Zrno totiž také neroste samo v nějaké zkumavce, ale na stéble a v klasu. A klas to znamená také osiny a plevy. Plevami může být celá ta  masa lidí měkkých, kteří se v minulé době nechali zmást a dnes jsou na okraji církevního života. To jsou ti, kteří chtějí „mšu" , ale krátkou, kteří chtějí svatbu v kostele, ale už ne katechismus na faře, to jsou i ti, kteří  pozvou kněze i do svého domova, ale nepřijmou jeho pozvání do zpovědnice a ke stolu Páně. Knězi to nemůže udělat  velkou radost, ale zrno bez klasu nevyroste, to je jisté po stránce agronomické i biblické. A jsou i ti, kteří skutečně píchají a vadí jako ty osiny, které se dostanou pod košili, pokud si někdo ještě vzpomene na žňové brigády ve svém mládí. To jsou ti různí vizionáři, staromilci, prostě lidé velice speciálně zaměření, kterým nechybí dobrá vůle jako taková, pouze jí mají málo a tolerance ještě méně.

Nový věk (New Age) má své ideologické znaky také na zdravé výživě, na všech těch celozrnných pochoutkách, které obsahují vlákninu. Lidské tělo ji totiž potřebuje, mnoho nových nemocí je z toho, že se jí jenom cukry a tuky v čisté podobě. Když si pročítáme , co obsahují tyto výrobky, a přijdeme na řádky v německém jazyce, zjistíme, že právě ta vláknina je tam uvedena jako Balaststoffe - balastní látky.

Jde nám o elity a všichni se s obdivem díváme na elitní řády v církvi. Patří mezi ně i jezuité. Na ně spoléhá svatý otec, oni byli a jsou předvojem v evangelizaci, staré i nové. Oni však zavedli lidové misie a další lidové pobožnosti, třeba Boží hrob se vší parádou v zaalpských zemích, mariánské poutě, pobožnosti s básničkami a lidové scénky. Škoda, že to všechno je dnes považováno za balast. Proto velká většina kněží (a skoro všichni bohoslovci a novokněží) tyto lidové prvky z pastorace soustavně vyřazují, v lepším případě je trpí. A nevidí se, ani nechce vidět, že tím trpí především naši katolíci a to i značná část těch aktivních. Jak je důležitá  vláknina (Balaststoffe)  pro chod lidského těla, jak je klas nutný pro to, aby uzrálo zrno, je důležitá i ta lidovost.

Jezuité však nakonec s pomocí Boží vypěstovali elity jak v době pobělohorské, tak za první republiky a nakonec i na našich fakultách. Zrno  bez klasu, bez plev a osin nedozraje, k lidem se nejlépe přiblížíme lidovou zbožností. A s nimi pak k tomu, který nás v čas žní shromáždí jako pšenici do své stodoly (Mt 13,30).

Poznámka:

Bohu díky a s pomocí FArního TYMu z Vranova nad Dyjí byly lidové misie ve všech čtyřech farnostech a díky otcům karmelitánům ještě dvě duchovní obnovy ve městě. Říká se, že farář, který pozve misionáře do své farnosti, tím získá vstupenku do nebe.