Co se děje 31. října?

Upřímně a citlivě o večeru 31. října!

V Americe i ve Velké Británii se těší velké oblibě Halloween. Jeho historie sahá až k dávnověkým Keltům. Tehdy se rok dělil na dva půlroky: ten první, zvaný někdy zelený anebo živý trval od 1. května do konce října a byl  obdobím hojnosti. Prvního listopadu pak začínal půlrok suchý nebo mrtvý a byla to doba temna a hladu, protože zásoby potravy se rychle tenčily. Keltové na první listopadový den měli vlastně  Nový rok a noc před bylo něco na způsob našeho „silvestra". Oni však v ní uctívali svého boha mrtvých - Anwinna. Věřili, že té noci se domů vracely duše zemřelých a vyhledávaly pomoc příbuzných, aby jim pomohli překročit onu hranici do Země mrtvých. Proto vyráběli svítilny z vydlabaných řep, aby duchům posvítili na cestu. Sami se převlékali do starých cárů a malovali si obličeje, aby se sami uchránili před zlými duchy. Té noci se říkalo Samhain.

Už v prvním tisíciletí po Kristu se začala katolická církev zbavovat pohanských zvyků a tak byl na 1. listopadu stanoven  svátek nový - Svátek Všech svatých. Na další den byla už na přelomu prvního a druhého tisíciletí  stanovena Památka všech věrných zemřelých. V 16. století se svátky a zvyky prolnuly tak, že se slavil jen jeden - All Hallows' Day, čili Den všech blahoslavených. Předvečer tohoto dne se jmenoval All Hallows' Evening, ve vesnickém slangu byl tento název zkomolen na Halloween. Díky irským a anglickým přistěhovalcům se tato tradice přenesla také do Ameriky.

Ve 20. letech minulého století se Halloween vrátil  a začaly se konat první oficiální městské oslavy. V dnešní době si lidé zdobí dům, vyrábějí dýňové svítilny a pečou dýňové koláče. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu) a „koledují" o sladkosti.  Volně se to dá přeložit i jako "jestli nedostaneme nějakou dobrotu, tak tě začarujeme". Pokud děti nedostanou, co chtějí, mohou vyvést v domě nějakou lotrovinu. Takže to není nakonec tak nevinné, jak by se na první pohled zdálo.

Vydlabaná dýně, která je s tímto svátkem neodlučně spojovaná, skrývá také svůj vlastní příběh.  Říká se jim Jack O´Lanterns - svítilny lakomého Jacka.

Podle irské legendy žil kdysi dávno chlapík přezdívaný Lakomý Jack. Několikrát za sebou šibalsky a ve svůj prospěch oklamal ďábla a nakonec s ním dokonce uzavřel úmluvu, že si ďábel ani po Jackově smrti nesmí vzít jeho duši. Když Jack zemřel, jeho prohnanou duši nechtěl Bůh vpustit do nebe. Kvůli úmluvě s ďáblem mu však bylo zavřené i peklo. Ďábel to však nevzdal a dal za trest Jackovi žhavé uhlíky, se kterými musel lidem svítit na cestu. Jack je vložil do vydlabané dýně. Z toho vznikly Jack O´Lanterns, které lidé dávají před vchody, aby zahnali strašidelného Jacka.

Převlékání dostalo až nechutné rysy. Lidé se strojí za strašidla, obludy, příšery, čarodějky a dokonce oživlé mrtvoly - zombie. Na trhu k tomu nabízejí  latexové rohy, uši a nosy v přirozené tělové barvě, které se na požadované místo přilepí tak, že plynule přechází v kůži. Nabízí se také  prostředky na vytváření efektu realisticky vypadajících řezných ran, popálenin, šrámů nebo, jizev.

My však máme na začátku listopadu známé křesťanské svátky - svátek Všech svatých a Památku zemřelých (lidově Dušiček). V tyto dny chodíme do kostela na mši svatou a potom také na naše hřbitovy, kde se modlíme, dáváme na hroby květiny a zapalujeme tam svíčky. Je to doprovod modlitby na naše zemřelé.

Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Vzpomínka na mrtvé se konala a koná  při každém slavení mše svaté.  Přesto se v západní Evropě začíná slavit výroční vzpomínka na všechny věrné zemřelé  a to v následující den po slavnosti Všech svatých (1. listopadu), tedy 2.11. Zavedl ji sv. Odilo, benediktinský opat z Cluny (998), a brzy se rozšířila i mimo benediktinské kláštery; od 14. století i v Římě. V Aragonii začali kněží slavit v ten den tři mše svaté za zemřelé; papež Benedikt XIV. tento zvyk potvrdil (1748) a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe.  V roce 1915, kdy během 1.světové války zahynulo veliké množství lidí, rozšířil toto povolení papež Benedikt XV. pro celou církev. Využijme této nabídky.

A buďme opatrní!

Jednak se dobrovolně nevzdávejme svých hezkých českých a moravských zvyků.

Všímejme si však i pozadí této akce. Někdy tam může být snaha prosadit halloween jako pohanský svátek navzdory křesťanství. Často je to jen  poblázněná bezduchá zábava, která děti nevede k ničemu.

Z více pramenů na internetu poskládal Jan Peňáz