Velikonoční past. list našeho o. biskupa

PASTÝŘSKÝ LIST OTCE BISKUPA VOJTĚCHA

„CESTOU SVĚTLA"

Tento velikonoční list není určený ke čtení při bohoslužbách,

ale ke zveřejnění jakýmkoliv jiným způsobem, např. na webových stránkách farnosti.

Milé sestry, milí bratři,

tento list jsem začal připravovat ještě před vypuknutím pandemie COVID-19 a přál jsem si

vás v něm pozdravit na začátku velikonoční doby a povzbudit k radostnému a důvěrnému

životu ve vzájemném společenství s Kristem, vítězem nad smrtí a zlem i v našem životě.

Mezitím se udály věci, které si vynutily mnohé zásadní změny v prožívání každodenních

zvyklostí. Jak budou tyto změny trvalé a jestli se vše po čase vrátí k původnímu stavu, ví

jen Bůh. Je však pravděpodobné, že mnoho věcí bude zcela jiných. Doba, která čeká před

námi, přinese jedinečnou příležitost a možnost - vše otevřít Duchu Svatému. To bude náš

úkol, na který se máme prožitím těchto Velikonoc připravit.

Po letošní zvláštní postní době a neobvykle prožívaných velikonočních svátcích, kdy

jsme zůstali ve svých domovech spojeni pouze prostřednictvím sdělovacích prostředků,

si možná více než kdy předtím klademe podstatnější otázky o hodnotě a smyslu našeho

života a o tom, co je v něm důležité.

Co je důležité v této době?

Co bude důležité za měsíc, za rok...?

Co nás jednou čeká po smrti, až odevzdáme do Božích rukou všechno, co jsme zde

vykonali, ať už dobrého či špatného?

Co jsme předali našim blízkým?

Jak budou pokračovat vztahy, které jsme se snažili vybudovat?

Podobné otázky mohou vést věřícího člověka ke dvěma současným a správným postojům:

k prosbám o odpuštění, a také k díkům.

Velikonoce, jako největší křesťanské svátky, jsou velkým rozhraním. Na jedné straně

utrpení, ponížení, prohra a smrt, na druhé straně radost vítězství, sláva a život. Ale týká

se toto rozhraní i nás? V souvislosti se vzkříšením Pána Ježíše nás může napadat: Je to

vůbec možné? Dá se zmrtvýchvstání nějak pochopit? Podobně jako třeba jeho narození

nebo smrt na kříži? S tím máme každý nějakou zkušenost a dokážeme si to představit.

Ale jak si představit zmrtvýchvstání? Vždyť to není přirozená zkušenost žádného z nás,

a navíc nikdo z lidí nebyl bezprostředním svědkem vzkříšení.

Zde je třeba vycházet z toho, že Ježíšovo zmrtvýchvstání je sice událostí našich dějin,

která se stala v konkrétním čase a na konkrétním místě, ale určitým způsobem právě tyto

dějiny převyšuje. Svědectví Nového zákona nepodávají zprávu o samotné události, ale

o setkáních a rozhovorech, které naprosto zřetelně vyplývají a odkazují na zmrtvýchvstání

jako na událost, k níž muselo dojít. Apoštolové Petr a Jan říkají před veleradou: „Je přece

nemožné, abychom nemluvili o tom, co jsme viděli a slyšeli." (Sk 4,20) A tak je slovo

„zmrtvýchvstání" v biblické řeči vyjádřením něčeho, co uniká naší zkušenosti. Z toho pramení

i námitky a pochybnosti. Některé vyvrací už Písmo, ale existují i další.

Nebyla Ježíšova smrt jen zdánlivá?

Bylo by to vůbec možné po takovém mučení, jak je popisuje Písmo? Po evidentním

probodení srdce římským vojákem, po jistotě všech, kdo stáli okolo?